23. U kuny Dlouhoocasky
Básnička
Já jsem Kuna lesní, co nevidí, nesní.
Nejradši mám slepice, ty mě baví nejvíce.
Ráno se ptá babička „Kam zmizela vajíčka?“
„Děti, buďte tiše! Už jsou u mě v břiše.“
Textová příloha
23.střípek informací a zajímavostí z našeho lesa
Bytosti zvané houby- tak se jmenoval poetický a poučný pořad Jiřího Kamene vysílaný před lety v rádiu. Plodnice hub, které „vyrůstají skokem jako když z podvědomí vytane myšlenka“, či tajemné sítě podhoubí nabité tvůrčí energií odedávna předurčovaly houby k účinkování v mytologii, vědě, magii, poezii a hudbě.
Stejné okouzlení možná zažívají i mykologové, kteří systematicky popisují houby Klánovického lesa ( především Mirko Svrček a Jaroslav Landa). Jejich výzkumy přinesly řadu pozoruhodných poznatků včetně nalezení nových, dosud nepopsaných druhů. Není to báseň nacházet, zaznamenávat a popisovat křehutku, třepenitku, pavučince, šťavnatku, špičku, vláknici, kulháčka a holubinku? Pro ty z nás, kteří se „spokojí“ se sameťáky, klouzky nebo praváky, rozhodně platí stejné pravidlo jako pro znalce. Houby se sbírají očima, nosem, případně rukama, nikdy se ale do nich nekope, nešlape a neničí ono zázračné podhoubí. Přejme si proto dobrý lov a nevšední zážitky s bytostmi zvané houby.
Houby na obrázku nemáme, povídání o nich vzala pod své tlapky kuna – co myslíte, ozvláštní si jimi svůj jídelníček?
Obrázky
