2. Šťasten, kdo mohl poznat příčiny věcí aneb historie školy v Újezdě nad Lesy

Textová příloha

Tabuli č.2 najdete u školy v Polesné ulici - -parc.č. 1577/1,

Šťasten, kdo mohl poznat příčiny věcí aneb historie školy v Újezdě nad Lesy

Základní kámen budovy - dnešní Masarykovy školy v parku na Staroklánovické - položil tehdejší starosta obce Antonín Smolík dne 1. května 1934. Slavnost to byla veliká, za účasti množství obyvatel, s kulturním programem a s proslovy zástupců všech tehdejších spolků a politických stran. Však také založení školy v Újezdě předcházela dlouhá cesta!

Cesta za újezdskou školou začala na konci 18.století v Uhříněvsi, kam chodily děti z nově osídleného Újezda, a pokračovala přes chatrný vinařský domek v Kolodějích, v němž se děti učily do roku 1812, kdy se škola přestěhovalo do stejně ubohého domku č.p. 3 u kostela. V roce 1831 byla vystavěna nová jednopatrová budova s jednotřídkou. Postupně, jak přibývaly děti, rozšiřovala se škola přístavbou o další třídy. Škola sloužila až do r.1921. V tom roce se Újezd rozrostl o osadu Blatov, vznikla samostatná osada Nová Sibřina a v jedné třídě kolodějské školy se scházelo až 80 dětí. Neúnosnou situaci řešily pobočky kolodějské školy v domech p.Pohořelého na Nové Sibřině (1929) a pana Kožíška v Újezdě (1930). V r.1931 byly otevřeny dvě třídy nové obecné školy, postavené na rozcestí mezi Novou a Starou Sibřinou. Mezitím újezdských dětí stále přibývalo, takže v r.1928 začaly přípravy na postavení vlastní školy v Újezdě. Pracovalo na nich obecní zastupitelstvo s místními spolky, které vytvořily Společný výbor školní. Na stavbu školy byly vypsány dvě architektonické soutěže a soutěž na stavební práce. Výběr byl bohatý - ze 45 projektů a 14 stavebních firem!

V květnu r.1934 byl položen základní kámen a v září téhož roku už nastoupilo do nové újezdské školy 173 žáků.

V r.1937 byla v Újezdě otevřena nejdříve pobočka úvalské měšťanské školy ( ekvivalent dnešního II.stupně základní školy)a po třech letech samostatná měšťanka v nově postavené budově – dnes úřadě MČ P21.

Druhá válka (1938 - 1945) změnila svět k nepoznání. Z Masarykovy a Benešovy demokratické republiky se stal stát svíraný postupně dvěma totalitními režimy na dlouhých 51 let. Po zhroucení komunistického východního bloku v r.1989 vzniká 1. ledna 1993 samostatná demokratická Česká republika. Sociální a politické změny 20.století se odrazily ve všech oblastech života, školství nevyjímaje.

Mezi roky 1960 - 1971 byly obě tehdejší školní budovy přistavovány a rekonstruovány. Po vystavění sídliště Rohožník se počet dětí natolik zvýšil, že bylo zavedeno vyučování na směny a některé děti musely dojíždět do školy mimo Újezd. Po dlouhých a složitých jednáních tehdejšího Místního národního výboru a Komise výstavby byla nakonec v r.1991 na pozemcích darovaných římskokatolickou farností dostavěna moderní škola v Polesné ulici, kde právě stojíme. Přestěhoval se sem 2.stupeň ZŠ, (staré) škole v parku bylo pak v r.2003 přistavěno křídlo do ulice Čentická.

V r.2013 je MČ P21 – Újezd nad Lesy zřizovatelem základní školy umístěné ve dvou budovách: www.zspolesna.cz
a čtyř mateřských škol, umístěných v pěti budovách:
www.mscenticka.cz , www.msrohoznik.cz , www.ms-sedmikraska-praha.cz , www.mspolesna.cz

Nabídku předškolního vzdělávání doplňují soukromé školky:
http://www.praha21.cz/infocentrum/skolstvi/soukroma-zarizeni.html

Po babyboomu devadesátých let, který „se přehnal“ přes mateřské školy, základní škola v Újezdě nad Lesy opět praská ve švech. Na základě demografu zpracovaného v r.2013 asi školu čeká další rozšíření –jaké? Historie započatá v 18.století pokračuje..:-).

Zajímavosti nejen školní:

Víte, že povolení užívat název Masarykova obecná škola bylo dáno výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10.6.1938? V tom roce byl také prostor před (starou) školou upraven ve stylu anglického parku.

Víte že v únoru 1945 zabrala školu okupační pracovní služba a provizorní výuka probíhala na směny v hostinci U Kunců a U Lněničků? Vyučování se 9. června 1945 vrátilo do budovy měšťanky a školní rok 1945/1946 děti zahájily opět v obou tehdejších budovách.

Víte, že v r. 1938 byl vedle školy umístěn pomník Tomáše G. Masaryka od ak.sochaře Bohumíra Zvěřiny? Během války byla busta ukrytá a na své místo se vrátila 19.8.1945 při veliké a slavnostní národní pouti. Za čtyři roky se ale busta stěhovala do úkrytu podruhé - před nevůlí komunistického režimu, tentokrát na 40 let... Pomník dnes opět stojí v parku, doufejme, že už natrvalo. Jako přirozené centum ideálů Československé republiky je součástí oslav stáních svátků i každodenní připomínkou školákům i kantorům. Třeba faktu, že: „Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice dohromady naházené.“ TGM

Historii schovávaného a opětovně instalovaného pomníku TGM se ze skrovných pramenů a útržků vzpomínek pamětníků snaží zdokumentovat Petr Mach v Komisi volnočasových aktivit a v Újezdském zpravodaji:

KVA (komise volnočasových aktivit) hledá mezi pamětníky stopy k objasnění dosud nezveřejněného hrdinství, které podstoupili za okupace a pak v časech komunistické zvůle Ti, kteří ilegálně ukryli a přechovávali bustu prezidenta Masaryka.

Socha akademického sochaře Bohumila Zvěřiny (*12. 08. 1899 - †30. 10. 1975) jako dosud jedna z mála skutečných uměleckých památek obce byla poprvé slavnostně odhalena 28.10.1938; za okupace byla i s nápisem odstraněna a tajně uschována; 19.8.1945 byla při národní pouti s nadšením znovu odhalena a na budově školy se s ní objevil i nápis Masarykova obecná škola. Komunisté ale nařídili v roce 1949 pomník prezidenta Masaryka z parku odstranit a TGM se stěhuje do úkrytu podruhé, aby se v roce 1990 se do parku opět slavnostně vrátil – už na vždy!(?).

Kdo byli Ti dosud neznámí a stateční občané, kteří v tichosti a dosud nepojmenováni zemřeli bez poděkování a vyjádření našeho obdivu?

Prosíme všechny, kteří by nám mohli poskytnout informace o pomoc.

Samotná výzva adresovaná občanům a pamětníkům ve Zpravodaji, nevynesla žádnou reakci. Ještě před ní jsem ale od manželů Líznerových dostal typ, který pak vynesl na světlo Boží příběh o hrdinech onoho posledního případu – tj. čas III. defenestrace. Zřejmě proto, že z těch časů, po roce 1948, přeci jen zůstali i do dnešních dnů skuteční pamětníci, ba dokonce přímí aktéři.

A tak jsem navštívil manžele Koubské, kteří o supertajné akci mohli zasvěceně vypovídat. Na přesná data si už pochopitelně nepamatují, ale rámcově příběh zapadá do času po „rudém únoru“, na dny, kdy se podobné akce poprav a bourání pomníků pana prezidenta Masaryka konaly všude v republice.

Do obce přišlo echo, že se i k nám chystá policejní eskorta na zbourání a likvidace Masarykova pomníku. V ten předvečer se pánové Vratislav Kohout, František Žebro, Luděk Koubský a p. Vilímovský vypravili na cestu, která pro všechny čtyři mohla předznamenat zásadní změnu v jejich soukromých i rodinných životech. Těžko spekulovat nad možnými postihy, když i jen pouze vyslovený nesouhlas s probíhajícími politickými změnami byl důvodem k zatčení, vyhazovu ze zaměstnání, ze školy… Tady šlo o mnohem víc, o zjevnou vzpouru proti zlořádu, vyúsťujícímu do nesmyslného hanobení, lží a překrucování historie.

Pánové odvezli sochu k Vilímovským – i se souhlasem manželky, maminky dcerky, která snad jediná z rodiny o tom nevěděla – o čemž bude ještě později v příběhu řeč. Uklidili sochu do kůlny pod dříví a tady zůstala pět let. Ani sami aktéři nepochybovali, že se k nám svoboda a demokracie a tedy i socha jejího představitele, vrátí dříve. Po pěti létech se stalo, že dcerka šla pro do kůlny pro dříví a co se nestalo - pod dřívím objevila sochu. A navíc, kůlna už nevyhovovala, rodina by ji ráda přestavěla na kurník.

Tady nastupuje náš současný spoluobčan pan Koubský. Na dvoukoláku, za dne, převáží mramorového pana profesora k nim domů. To už má s dcerunkou Vilímovských vážnou známost a o soše a její nové adrese vědí obě rodiny.

Skoro 40 let trvá doba temna, skoro 40 let chodí pánové mezi své újezdské přátele a diví se s nimi jakže to vlastně bylo s tou „uklizenou sochou“. Kdo to udělal, kde je vlastně, vždyť to musela být akce někoho z naši lidí?!!! Kolikrát už byla situace a příležitost tak příznivá, že bylo zatěžko nevyjít s pravdou ven, neprořeknout se, neříci pravdu.

Petr Mach, r. 2013

Jako zdroj informací o historii školství na území dnešního Újezda nad Lesy doporučuji s laskavým svolením autorů publikaci Střípky z Újezdské historie od Marie a Antonína Tomaidesových, vydanou v r.2009 u příležitosti sedmisetleté doložené historie osídlení na území dnešního Újezda nad Lesy.

Historické mapy a z ajímavé informace, které ale neprošly aktualizací a revizí z hlediska věcné správnosti, najdete i na http://www.historieujezda.unas.cz/ , http://www.praha21.cz/infocentrum/ujezd-kulturni-a-historicky/historie/jak-vznikl-ujezd.html Zde patří poděkování paní Aleně Váňové, která stránky vytvářela jako svůj koníček.

Pravidelně aktualizovanou stránku na obecním webu má újezdské školství na: http://www.praha21.cz/infocentrum/skolstvi.html
Najdete zde legislativu, přijímací a výběrová řízení, organizaci školního roku atd, též složení a zápisy ze Školské rady a Žákovského zastupitelstva a kontakty na újezdská školská zařízení státní i soukromá.

Tématice školství a mapování školních aktivit se věnuje měsíčník Újezdský zpravodaj (ÚZ) prakticky v každém čísle. Aktuální čísla, elektronické noviny a archiv ÚZ najdete na http://www.praha21.cz/ujezdsky-zpravodaj.html

Zita Kazdová, Újezdský STROM o.s.

www.ujezdskystrom.info
leden 2014